Pavel Renčín

Klára se hnala přes vyprahlou zemi jako šílená. Nad její hlavou se na rudém nebi kupila černá mračna. Tomu ona však nevěnovala žádnou pozornost. Její mysl zaměstnávaly příšery z nočních můr, o kterých byla přesvědčená, že jsou jí v patách. Odvahu, aby se otočila a potvrdila si to, v sobě však nenašla.

ZA DVEŘMI JE…… NIC

1. část (1/2)

Nad kočičími hlavami,
které do vínku dala mi,
kabát smáčený kapkami,
já kráčím městem sám.

Pod kočičími hlavami,
které do vínku dala mi,
ukřižovaný trubkami,
já život svůj jí dám.

Robert seděl v křesle v obývacím pokoji a zíral do zapáleného krbu. Malé starožitné hodiny na krbové římse krátce cinkly, jak ohlásily hodinu po půlnoci. Muž smutně vzdychl.

Kráčel ulicí dlouhým krokem. Špičky směřoval hezky od těla,
jak ho to kdysi učili. Kolem něj chodili zachmuření lidé s tvářemi
obrácenými k poplivané zemi a spěchali za svými malichernostmi.  Zářivě se na ně usmíval. A každé procházející

„Díky těm kamenům jsme schopni vytvářet a formovat sny,“ řekl Robert a natáhl před sebe ruku se svým kamenem. „Je jen na tobě, co tu vytvoříš nebo změníš. Záleží pouze na tvé fantazii a síle vůle. Jak dobrou máš představivost?

Adam se pokusil otevřít oči. Nešlo to. Vybavil si ostrý zápach, řinčení skla, dusivý kouř a nepředstavitelně spalující žár. Ve snaze vypudit ten děsivý obraz ze své mysli, zašermoval divoce rukama.  

Krytý vůz Velimarovy kočovné společnosti kodrcavě opouštěl území hobití obce Borová.  Krásná půlelfka Elvíra škubala jednu ze slípek, jejíž bývalý majitel zítra ráno rázem zapomene na umělecký zážitek i krásnou tanečnici.
O kus cesty zpátky, ve svém starostenském pelouchu, lezl pod pruhovanou peřinu rychtář
Balmáš Todrych.

Prosil bych o objektivní kritiku mého prvního díla.děkuji

Čtyři stěny bílé jako plátno

jen ti nahoře

ví co se v nich skrývá

čtyři srdce tlučou

čtyři plíce dýchají

osm očí

troje spí

jedny bdí

tu hrůzu čekají

bílé dveře