Pavel Renčín

Povídka vypráví o prostém felčarovi, kterému jednou večer zabouchá na dveře elfí uprchlík. Jedná se o podobenství, kdy ve světě vládnou tvrdou rukou nacističtí skřeti a elfové jsou vyhlazovaným národem. Povídka má za podklad reálný příběh z druhé světové války, který mi kdysi vyprávěl můj dědeček.
Patří k mým povídkovým prvotinám a je to na ní vidět.

Vyšla ve fanzinu Zlatý drak 1-2/2000.

Ukázka

Zranění byla otevřená zlomenina žebra. Omyl jsem ránu teplou vodou a obložil ji bílými pláténky. Ostrým nožem jsem ji rozřízl. Elf zatínal zuby do řemene a statečně držel. Když jsem ale začal do mosazného hrnku lžičkou z rány vybírat zelenavý hnis, naběhly mu na čele žíly. Klouby rukou zatínajících se do peřiny zbělely. Elf prudce dýchal a pot mu ztékal do očí. Přestože byl opilý a omámený mákem, bolest si našla svou cestičku. Snažil jsem se vše provést co nejrychleji, má nemotornost mě přiváděla k šílenství. Po chvilce jsem již nevyškrábal žádný hnis a tak jsem rychle sáhnul pro hrnec s odvarem z puškvorce. Horkou léčivou vodou jsem ránu co nejlépe vymyl. Potom jsem vytáhnul z krbu doruda rozžhavenou ocílku. Když to elf uviděl, díkybohu omdlel.