Na kopci nad městečkem Shellton stojí starý dům. Už spoustu let se k němu nikdo nepřiblížil. Lady Drápobřitva, kočka slečny Mossové, cítí, že se blíží zlom. Neviditelné drápy zkouší Oponu a do světa se chce prodrat něco strašného. Co se stane, když děti při hře zakopnou míč na zahradu začarovaného domu? Démon je jejich protihráčem. Komu bude patřit tahle partie? Hraje se o lidské duše.
Povídka vyšla v Drakobijcích V.
„Přines mi ten deník, Kitty,“ řekla holčička v křesle. Ze záhybů deky se vynořilo mourovaté kotě a seskočilo na zem. Když seskakovalo, zavadilo drápky o kostkovanou deku, která se svezla na zem.
Jimmymu se zatočila hlava, Lucy vykřikla. Dívka v křesle neměla nohy. Vlastně je ani nemohla mít. Bylo jasně vidět, jak její bedra prorůstají do křesla, jak je všemi orgány spojena s neživou věcí. Seděla vzpřímeně, protože její záda se také prolínala s dřevem.
Mezitím kotě došlo ke knížce a uchopilo ji mezi drápky. Po zadních došlo zpátky ke své paní. Holčička ho podrbala mezi ušima. Podívala se na Jimmyho.
„Slib mi, že se podíváš po mých zádech a nohou. Slib mi to.“
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| recenze Fantasyplanet 09_2004.pdf | 44.84 KB |
Komentáře
Abych Ti pořád všechno
Abych Ti pořád všechno nechválila...
Taky se mi líbila, což o to. Ale na druhou stranu, chvíli předtím, než se mi dostala do rukou, jsem četla něco podobného od Endeho a od Gaimana a možná ještě někde jinde. Asi jsem na ni natrefila ve špatnou dobu. I když Lady Drápobřitva je jednou z mých nejoblíbenějších povídkových hrdinek :-).
Jenže tehdy už jsem těch oživlých domů a pokojů měla trochu dost. A navíc se mi o nich zdálo. Což nebylo dvakrát příjemné.
Tehdy mne docela překvapilo, že je od ta povídka od Tebe. Ale asi jsem opravdu zmlsaný čtenář.
:) nojo
vždyť já jsem nikdy netvrdil, že píšu samé skvosty. Spousta věcí by se dala s odstupem času přepsat, dotáhnout... ale většinou to moc neřeším. Snad jednou při nějakém souborném vydání... obzvláště mezi těmi staršími povídkami se najdou nevyrovnané kusy... to je asi normální. :)