Novinky čtenářské dílny
BÁSEŇ: Rytířům
Tady je něco na odlehčení, spíš básnička než báseň, v mém typickém stylu, s morálním poselstvím na konci. Pokud se od toho zhnuseně neodvrátíte ;-) a bude se vám to alespoň trošku líbit, můžu časem dodat ještě pár takových rýmovaných srandiček... Jinak je mi jasné, že na zdejší borce (Pavel, DejF, Otomar) samozřejmě nemám, na druhou stranu já na rozdíl od nich dávno zlomila autorské pero a pochopila, na co mám a na co. Od té doby píšu jen a jen pro radost... :-)
Rytířům
Každému, kdo držel meč,
kdo cítil jeho sílu.
Kdo nebál se a bojoval
v žáru za svou víru.
Meč se leskne, čepel blyští,
křik z tisíců hrdel zní.
O čem asi tento rytíř
pod palčivým sluncem sní?
Na pláni sta mrtvých těl,
jenž se v nočním šeru ztrácí.
Vstupují do svaté války,
málokdo se domů vrací.
Všude kolem smrt se šklebí,
krve spousty na stráni.
Z dálky dozněl umíráček,
přilétají havrani.
A tak až budeš někdy toužit,
bojovat o čest a víru.
Takhle končí všechny války,
rozejdi se radši v míru.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
dobřeee
Moc pěkné, je to velice epické a silně mi to připomíná letošní b5a. Nejvíce asi ten křik a také to úmorné slunce...
:D
*************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.
Milá píseň
Dobře zveršované, hezky by to znělo jako prolog k nějakému rytířskému klání. Tleskám :)
Děkuju
Jednu turnajovou báseň mám taky, ale je teda o dost delší - 17 slok. :-) Tak ji sem časem třeba taky dám...
poezie
Poezii já prostě nerozumím. Totiž aby bylo jasno, není poezie jako poezie. Já sám se od narativní prózy (kromě k psychickým výlevům ála Bláznova ukolébavka) utíkám k dekadentní rádobypoezii vycházející z Beat Generation. To píšu a píšu a jediný, co to formátuje, je sám word. Ale ta klasická poezie, to je pro mě podobenstvím diktatury. Snad jen byrokracie je víc sešněrovaná pravidly než poezie. A pravidla jak známo, nejsou nic pro Davida Pravoslava z Nejdku:)
O to víc mě na téhle básni dráždilo, že (nakolik mám cit pro rytmus, a že bych ho jako muzikant mít měl:) ) je zformátovaná tak nějak prapodivně, velmi klasicistně, ale přitom ignoruje přísně hlídaný počet slabik a rým a tak.
Co se týče obsahu, chybí mi tam něco takového... hlubšího... podprahový význam, který je si myslím tím, kvůli čemu se občas stojí za to namáhat poezii číst (miluji Černou bedýnku od Aškenazyho).
No moc pozitivně asi nezním, sakra, ale příště mě třeba chytíš za srdce ;)
PS: Až jsem se brutálně zarděl, že jsem byl zařazen mezi Pavla a Otomara:) Dík:)
DejFe,
to je v pohodě. :-) Však toto není poezie, toto je jen taková rýmovačka pro radost. Já bohuže neumím psát ve volném verši, co jsem zkoušela, tak je klišovité a už úplně bez hlubšího smyslu. Rytířům má prostě sdělit, že válka je blbost. Jinak já poezii docela čtu, právě beatníky jsem zkoušela, ale vůbec nic mi to nedalo. Nejraději mám Villona, skvělý je Baudelaire, Gellner, Dyk.
jasně,
já to myslel tak, že tou, dobře, rýmovačkou, tu myšlenku vyjadřuješ zhruba stejně, jako bys napsala doslova "válka je blbá". já jsem velký fanda jinotajů. vlastně, když to hodně zjednoduším, tak podle mě jinotaje dělají umění:)
Asi se to nemusí brát tak vážně
Tohle je skutečně rýmovačka, něco jako slogany fanoušků fotbalu, a nejde o nějakou hlubší myšlenku. DejF má ale pravdu, že když už děláš rýmovačku, měla by sis přepočítat počet slabik v každém řádku, aby se udržel rytmus. Je znát, že rýmování by ti docela šlo. A nemysli si, že ve zdánlivě prostinkém popěvku, naivně vypadající rýmovačce, by nešlo vyjádřit nějaké hlubší poselství a třeba dvojznačnost nebo rozporuplnost pocitu. Jde to. A je to mnohem větší umění než psát volným veršem! Prostá krása některých lidových písní je nepřekonatelná :)
Jsem rád, že se tu
Jsem rád, že se tu objevila i poezie, máš mé sympatie. Něco označitelného jako "heroldovské rýmy" bych ze stolu neshazoval, ale asi by tomu slušelo být součástí něčeho víc - třeba povídky.