Pavel Renčín

Z volného obrazu se vracíme do sevřenější formy. Tady si představuji delší hudební předehru, která by navodila po předchozí "renesanční písni" takřka osudovou atmosféru...

PEVNOST ŠPÍNA

Trámy a bahno
pražce a hřeby
skála až na dno
a sloupy až k nebi
Všechno to slepit
ukrutnou touhou
a navrch dát

POŘÁDNEJ OSTNATEJ DRÁT!

Střepy a cihly
písek a hlína
takhle se bydlí
v pevnosti Špína
Všechno tu drží
ukrutnou touhou
a je znát
POŘÁDNEJ OSTNATEJ DRÁT!

Rita: Co je to? Děti?

Valentýna: Ne, to nejsou děti... Co dělají pod Prahou opice?

Podivné bytosti
hledící v úzkosti
jak děti na matku
ztracené ve zmatku
Jediní v Podsvětí
Skřeci, ti prokletí
co lidskost váží
s opičí tváří...

Kořínek: Wie geht es Ihnen?

Skřeci:(ječivě) Eeeíííí!

Kořínek: Verstehen Sie?

Skřeci: (podrážděně) Éééérrrr!!!

Kořínek: (naléhavě) Antworte!

Starý skřek: (chraplavě) Auschwitz! Auschwitz! Auschwitz!

(sborový jekot skřeků)

Rita: (tiše do jejich křiku): Auschwitz? To je snad... Osvětim...

Delapanza: (práská bičem) Jděte si po svém, Skřeci!

Ve skřetech oporu
krtečka v praporu
směšnost a hrůza
kolem řve lůza
všichni tu zápolí
s úpornou touhou
a je znát

(stoptime)

Že dělí je
POŘÁDNEJ OSTNATEJ DRÁT
POŘÁDNEJ OSTNATEJ DRÁT
POŘÁDNEJ OSTNATEJ DRÁT...