Pavel Renčín

Vidím tu skupinu, jak kráčí vzhůru oslizlým cihlovým tunelem. Jenže splašky, tekoucí dosud pokojně stružkou uprostřed, začínají stoupat. A ze tmy se blíží dusot stovek malých nožek. Co se to děje?

KRYSY,KRYSY, KRYSY...

(do ticha zazní hlas s ozvěnou):
A Bůh řekl: Vyhubím to hříšné plémě! A otevřel všechna stavidla hlubin!

(zakvílení kytar, následované strojovým duněním bicích)
Už se to valí, už se to řítí
už se to lepí, už se to cítí,
když bahno stoupá, naděje hloupá
z žebříku visí
a dole
krysy, krysy, krysy, krysy, krysy
néééééééé...

Už noha sklouzla, kdepak máš kouzla
ten hnus tě lapí a čas ti kvapí
hladina stoupá a duše ti zoufá
z žebříku visí
a dole
krysy, krysy, krysy, krysy, krysy,
nééééééé...

Už město zvrací, tvý hříchy ti vrací
už tě to svírá, kdepak je víra,
žebřík se kejvá, co ještě zbejvá
když v hovnech visí
a dole
krysy, krysy, krysy, krysy, krysy
néééééé...

Už prsty máš v křeči, tak jaký teď řeči
všechno je v řiti, budeme biti
bahno si mlaská jak prodejná kráska
co z žebříku visí
a dole
jen krysy, krysy, krysy, krysy, krysy
néééééé...

Tam světýlko pluje, z tý příšerný sluje,
snad naděje přijde, snad slunce nám vyjde,
snad z toho hnoje pluje sám Noe
na arše spásy...

(stoptime)

Tak jako kdysi!
A nejsou tam krysy, krysy, krysy, krysy, krysy, krysy,
néééé.... nééééé... nééééé...